Některé skutečnosti mají dvojí tvář. Tu pravdivou, která zůstává často záměrně utajena, a tu fiktivní, která se prezentuje jako pravdivá a záměrně utajovaná není. Opoziční zastupitelé v Lišově se s tímto jevem setkali především v uplynulém roce velmi často. Lhali, přestože lhal někdo jiný, poškozovali dobré jméno města, přestože jej poškozoval nepřímo někdo jiný, mrhali investicemi, přestože jimi mrhal někdo jiný a pomlouvali město napříč celým Jihočeským krajem. I když to, jak jinak, dělal někdo jiný. Ano, pokud někdo odmítá opozici a dokola opakuje, jak právě ona zatěžuje práci úředníků, radních a zastupitelů, a neváhá s tím oslovit veřejnost, pak je to pomluva. Což není normální vznášet opodstatněnou kritiku, opírat se o ideovou platformu, snažit se o konsensus a naznačovat jiné než jediné cesty řešení?

Takový je zkrátka úděl opozice, pokud nechce bez tváře přečkat v klidu celé volební období. A to ta lišovská rozhodně nechce! Kritika, která by měla být přirozenou součástí politiky, však není v Lišově akceptována. I proto je neustále vyzdvihován význam někdejší duhové koalice, v níž neexistuje názor z protistrany. Ovšem ve chvíli, kdy z ní vypadl modro-žlutý pruh se to nějak hroutí. Na demagogii a nicneřešící kritice kritiky, tohoto tématu se nedávno dotkl i předseda horní komory českého parlamentu, se naopak staví. Jak si to má nezasvěcený občan přebrat, když mu takové skutečnosti prezentuje samotná hlava obce? Zpravidla uvěří a nelze se mu divit.

Svízel je v tom, že tomu uvěří i sám myšlenkový manipulant, který se začne utápět ve svých vlastních nepravdách. Navíc lavírující na pomezí stranickosti a politické nezávislosti. Couvnout už nelze. Tu straník, tu nezávislý, tu je třeba hájit ideologii, tu naopak obhajovat nestranický subjekt s poukázáním na to, že právě díky němu máme nová hřiště i chodníky, opravené obecní objekty, zbořené objekty. Nikdo jiný by to nezvládl lépe. Ale to je málo, jsou to úspěchy postavené na špatných základech. Smyšlenka nahradila myšlenku od veřejného projevu až po tisk. Ideové přesvědčení zůstalo za hranicemi města, u nás přece vládne politická nezávislost. Budiž, pokud by v Lišově byla demokracie zažitou normou, nelze takřka nic namítat. Jsme však v jiné situaci. Na jedné straně vládnoucí představitel obce, na straně druhé opoziční politik v kraji, a s ohledem na své druhé já vlastně i celostátně opoziční. Musí být těžké ustát existenci na hraně. Paradoxně s opozicí, která městu tak strašně škodí, zároveň však v opozici, jíž je jeden komunální politik členem jinde než doma. Taková hrana nevěstí nic dobrého, ta může zazvonit dříve, než bys řekl švec!