Zemědělská půda ubývá. Přestože máme zákon o ochraně zemědělského půdního fondu, ornice stále ustupuje hlavně stavbě nových domů a bytů. Půda tím ztrácí své přirozené vlastnosti a není schopna plnit zásadní funkce nenahraditelného prvku životního prostředí. Rozšiřování obcí je přirozený a neodvratný proces, ale nekontrolované zastavování území může mít vážné následky. Lišov brzy dosáhne maximální možné zastavitelnosti, jak řekl pan architekt Boček na dubnovém zastupitelstvu. A nyní se začíná zastavovat ve velkém už i na vsích. Nebo možná právě proto. Zrovna nedávno byla na dubnové schůzi zastupitelstva města odhlasována územní změna č. 14 v Hůrkách. Pravděpodobně je poptávka po bydlení pořád velká. Je ale opravdu potřeba takový růst za cenu ztráty zemědělské půdy? Už takto pociťujeme důsledky povodní a nestálého počasí. Měnící se klima příliš ovlivnit nemůžeme, ale dalšími zastavěnými plochami si v tom moc nepomůžeme.

Vesnická krajina je prostředí života lidí s hlubokými kořeny, spojená s kulturou, s historií národa, s vývojem a s tradicemi. Z funkčního a praktického hlediska rozumím tomu, když si potomci nebo jednotlivci z řad občanů postaví za domem svých rodičů nebo starousedlíků novostavbu. To je v pořádku. Ale satelitní městečko nalepené na vesnici nezvratně zničí to, čím vesnice je. Píšu satelitní, protože po sedmi schválených parcelách přijde pravděpodobně spousta dalších. Proto jsou nám salámovou metodou předkládány různé body k jednání, včetně této. Není jednoduché rozhodovat o tak zásadních změnách. Kdyby bylo vedení města tak vstřícné a transparentní, jak tvrdí, jsou všechny územní změny projednávány pečlivěji, třeba se širším okolím a mnohem dříve, než je ze zákona pouhých 10 dní. Ale právě tohle je možná nežádoucí.

Každý vyspělý národ si chrání krajinu jako poklad. Zachovávají co nejvíce zelených ploch, obdělávají malá políčka. Mají ke své půdě silnou citovou vazbu. Je to vidět hned za hranicemi. Ale i rysy české krajiny je potřeba chránit. Bohužel, na Lišovsku jsou chráněni spíše developeři. Mají výhodu. Mají podporu starosty, a to vlastně stačí. Navíc město od nich nepožaduje budovat chodníky, které na rozdíl u jednotlivých místních stavebníků podmínkuje. Proč taky, když je vybuduje na své náklady (a tedy na náklady nás všech) někdy jindy. V kontrastu toho všeho stojí prohlášení starosty města Lišov, které zaznělo loni na prosincové schůzi zastupitelstva – jak je hrdý na to, že jsme po předcích získali polnosti. No, každý je hrdý na něco jiného, ale v tomto případě to půda rozhodně není. Ať bude projekt vypadat jakkoliv, na vesnici je satelitní výstavba prostě nevhodná. Je to přežitek. Na zastavěných plochách toho moc nevypěstujeme, neochladí nám vzduch, ani se do nich nevsákne potřebná voda. Třeba jsou ale jiné hrdosti na polnosti po předcích, jen my o nich nevíme.

Mapa:

Zastupitelka města Lišov

Jaroslava Pouzarová