Tak máme za sebou říjnové posvícení v Hůrkách. Bylo vydařené, přišlo zatím nejvíce lidí od roku 2019, kdy jsme tuto starou tradici po desetiletích obnovili. Také přišlo asi dosud nejvíc dětí. Když jsme posvícení připravovali vloni, podařilo se nám pro ně do programu zakomponovat třeba malování na obličej nebo divadelní představení. Letos jsme s tím moc počítat nemohli. I tak jsme chtěli program zpestřit aspoň něčím malým navíc. Tím, co bylo vloni to už nešlo. Město Lišov totiž v lednu znepřístupnilo hůreckou školní budovu, kde se třeba právě to divadlo mohlo hrát. Mohla tam být i spousta jiných akcí. Jako by tím řeklo, buďte si venku, tam je místa dost. Jenomže předpověď počasí nebyla na sobotu 14. října zrovna nejlepší, a tak jsme přišli i o část letošního programu. Ti, co ho měli obohatit, totiž chtěli jistotu a pohotové přístřeší pro případ deště. Třeba ve škole. Nemáte – tak bohužel. Podobně je to i s ostatními akcemi, které pořádáme. Pouť, přednášky anebo červnová oslava Půl století od posledního zvonění v Hůrkách. Kvůli znepřístupněné škole jsme vždy o něco ochuzeni. Chtěli bychom tak touto cestou poděkovat alespoň manželům Martinovským, kteří nám s poskytnutím prostor hostince v Hůrkách v rámci možností vycházejí vstříc i mimo provozní dobu. Ze strany vedení města Lišov se o takové vstřícnosti hovořit moc nedá. Ať už jde o nevyvážené rozdělování dotací, neposkytnutí náhradních prostor pro stále větší mobiliář i akce anebo vůbec o plnění předvolebních slibů o podpoře spolkového života. Někde se možná plní, ale jen někde. Přesto není zatím tak zle. Vrátím-li se k posvícení, tak pršet nakonec začalo o nějaké dvě tři hodiny déle, než se čekalo. Pro tentokrát to stačilo. Zdá se, že svatý Havel podporu spolkového života bere prostě vážně. Tak zaplať Pán Bůh!

PhDr. Aleš František Plávek

Spolek pro Hůrky a venkov