S rodinou bydlím na venkově, v Hůrkách, v chalupě po své babičce. Vystudoval jsem archivnictví a pomocné vědy historické na pražské filozofické fakultě a v témže oboru také pracuji jako odborný rada ve Státním oblastním archivu v Třeboni. Profesně se věnuji správě archivních fondů, digitalizaci archiválií a redakční a publikační činnosti. Vedle toho vedu od roku 2015 znovuobnovenou hůreckou kroniku a jsem jedním ze tří členů výboru Spolku pro Hůrky a venkov.

Vyznávám a ctím mravní zásady, k nimž se bohužel společnost leckdy staví tak, jako by byly nadbytečné. Můžeme se pak divit tomu, jak se lidé k sobě chovají? Slova slušnost, pochopení a domluva se stávají prázdnými pojmy tam, kde vítězí vulgární chování, neochota naslouchat, sebestřednost a osobní prospěch. Abstraktní pojmy, které však ovlivňují každého z nás. V dobrém i zlém.

Jako zásadní vidím potřebu vyzdvižení významu venkova v jeho základních rysech a poslání. Je to místo, kde lidé žijí v souladu s přírodními cykly více než ve městě, mají blíže k tradicím a chci věřit, že také k sobě samým. V konfrontaci se současným světem se jeví vesnice jako klidné a bezpečné zázemí pro život, což dokládá i zvýšený zájem obyvatel z měst. Tuto exkluzivitu je třeba chránit, dokud je čas. Uvědomujeme si to?

Je proto důležité, aby si venkov zachoval svou tvář, uvnitř sebe, ale i navenek. Preferuji společnou podporu tradičního vesnického života, který se stane skutečným domovem nám i našim dětem. Je zapotřebí pěstovat vztah k místu, z něhož vzešli naši předkové, chovat jej v úctě a být na něj pyšný. Z toho důvodu jsem pro pravidelný dialog místních částí s Lišovem jako otevřeným správním centrem, vstřícným k potřebám všech svých obyvatel, pro rovnocenné komunitní zázemí a ochranu typických historických, architektonických i nehmotných prvků vývoje našich vesnic. Nesouhlasím se suburbanizací v Lišově, natož v jeho osadách!

Své zájmy spojuji s rodinou, zaměstnáním i chvílemi s dobrými lidmi. Jedna z cest, jak si vytvořit opravdový domov. Hodnota, při níž záleží hlavně na nás, jakou si ji uděláme. Neboť, jak za mě napsal již evangelista Matouš, kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.